Diokleciánův palác

Diokleciánův palácDiokleciánův palác ve Splitu je mimořádné místo, mnohovrstevnatý komplex plný historie, jenž představuje zároveň římskou zříceninu i centrum Splitu s několika tisíci obyvateli. Diokleciánův palác je bez přestávky obydlen již 1700 let a doslova dýchá působivou atmosférou.

Není asi překvapením, že Diokleciánův palác je místem světového dědictví UNESCO, ale co víc, jde v podstatě o živoucí zříceninu – v jediném okamžiku hluboce moderní i silně historickou – s níž se může měřit jen velmi málo míst na světě.

Císařský výminek
Římský císař Dioklecián (vládl v letech 284-305) se narodil v nedaleké Saloně. Na konci 3 st. rozdělil římskou říši na dvě administrativní oblasti. Po několika letech, kdy měla východní část římské říše metropoli v centru Turecka, dostala nové hlavní město Byzanc, z něhož se brzy stalo velké město Konstantinopol (dnes Istanbul). Řím zůstal centrem západní říše římské. Dioklecián pak pro sebe zahájil stavbu příslušným způsobem majestátního paláce nedaleko svého rodného města Salony, jenž je dnes splitským předměstím Solin. Od 1. st. n. l. tvořila Salona administrativní centrum římské provincie Dalmácie. Dioklecián po dvaceti letech vlády abdikoval a odešel na odpočinek do svého paláce u moře. V roce 313 zde přirozenou smrtí zemřel a byl jedním z mála římských císařů z této epochy, kteří unikli násilné smrti.

Vzhled paláce
Stavba paláce začala v roce 295, používal se bílý vápenec z ostrova Brač a celý komplex byl dokončen v roce 305. Palác má víceméně pravoúhlý půdorys, měří asi 215 x 180 m (podél protější zdi o něco méně) a jeho zdi se zvedají na jižní (přímořské) straně do výšky 28 m a na severní, vyvýšené straně jsou o něco nižší. Zdi jsou až 2 m široké a původně v nich bylo 16 věží, z nichž tři se dochovaly do dnešních dnů. Palác byl původně mnohem blíže k vodě a celou jižní zeď omývalo moře.

Uvnitř komplexu vévodily dvě hlavní tepny – decumanus (dnes ulice Krešimirova), která probíhala zhruba od východu na západ mezi Porta Argentea (Srebrena Vrata čili Stříbrná brána) a Porta Ferrea (Željezna Vrata čili Železná brána), a cardo (ulice Dioklecijanova), která se táhne od Porta Aurea  (Zlatna Vrata čili Zlatá brána) přibližně směrem na jih. Porta Aurea v severní zdi byla původně hlavní branou do paláce a vedla na římskou silnici do Salony. Císařské komnaty v paláci se nacházely jižně od decumanu, zatímco oblast na sever od něj zabírala vojenská posádka a obydlí služebných.

Římský styl
V centru císařských obytných budov bylo sloupořadí – otevřené nádvoří obklopené kolonádami, jež měřilo zhruba 35 x 13 m. Západně od něj stál Jupiterův chrám, kde je dnes baptisterium. Východně od peristylu se nachází osmiboké Diokleciánovo mauzoleum, které – a to je s ohledem na skutečnost, že císař za svého života krutě pronásledoval křesťany, velmi ironické – se v roce 652 proměnilo v katedrálu. Vysoká románská zvonice stojící vedle přibyla v 13. st., ale většina věže pochází z rekonstrukce z počátku 19. st. Pod palácovým komplexem se táhne rozsáhlý podzemní systém klenutých komor (Podrum). Dlouho byly vyplněny sutí a odpadem a k vykopávkám a rekonstrukci se přistoupilo až po skončení 2. světové války. V průběhu let, především během raného středověku, se oblast západně od paláce rozvíjela jako rezidenční čtvrť přibližně o stejné velikosti. Oba areály dnes tvoří téměř jednotný městský okrsek.

Vzestup Splitu
Když v roce 614 vyplenili Salonu Avaři, obyvatelstvo hledalo útočiště ve Splitu – a nikdy již neodešlo. Lidé stavěli svá obydlí v prostorách palácového komplexu a na stavbu používali všechno, co měli po ruce, včetně materiálu z vyrabovaných budov. Není až tak neobvyklé, že ve zdech bytu ve Starém Městě je kus římského chrámu!

V roce 1757 navštívil Split skotský architekt Robert Adam. Jeho nákresy paláce vytvořily základ pro tzv. Adamův styl a vznikla z nich neoklasicistní architektura od ulic Londýna a Edinburghu až po federalistický styl ve Spojených státech amerických.